Jak jsem poznal Brnky a zámek já.
Poznal jsem tento objekt z dobrodružných výprav jako dítě předškolního věku.
To bylo někdy v letech 1958 až 1960, kdy zámek obhospodařoval státnímu statek , ze sídlem Ďáblice.
Chci se s Vámi podělit o své vzpomínky proto, abych přiblížil trochu dobu konce 50tých let a života a historie na bývalém statku a zámku.
Ve všech zmínkách osudu zámku na Brnkách se dočteme o historii do roku 1948 a pak jen zmínkách z posledních let, kdy si ho přehazovali majitelé Železniční stavitelství, Plynostav, Památník národního písemnictví, …….
Takže mé postřehy budou asi trochu poznamenané mládím, nepřesností, subjektivním pocitem, ale snad to pro čtenáře neztratí vypovídací hodnotu .
Pro chlapeckou duši , která objevovala svět, to byl nekonečný areál na celodenní dobrodružství vzhledem k rozlehlosti objektu a počtu fascinujících věcí, které jsem objevoval při prolézání bývalým statkem.
V té době, to jsou léta cca 1958 až 1959
to byl objekt plně funkční se všemi hospodářskými budovami /pokusím se sem zapracovat mapku ze situací tak, jak si ji pamatuji/ .
Co bylo osudem v době od roku 1948 do roku 1958 to nevím. Já ho poznal v období roku 1958 až 1960, kdy byl majitelem
Státní statek se sídlem v Ďáblicích .
Hlavní vstup do objektu byl z náměstíčka, kterému vévodil křížek, pár stromů a ze zadní části byl sevřen přízemními domky do tvaru podkovy. Zde povětšinou žili zaměstnanci statku. Na jedné straně byl zavřen koloniálem v dnešní Sedlecké ulici a na druhé straně hospodou a kinem u ulice Roztocké.
Objekt usedlosti zámku se skládal, dá se říct, ze tří obdélníkových částí.
První pravá vrchní část:
Byla v čelní straně uzavřena obytným patrovým domkem. V té době tam žila romská rodina Sivákova. Jejichž mužské osazenstvo pracovalo v lomu Klecany . V chudě zařízené domácnosti zářila TV obrazovka .
To bylo poprvé, co jsem viděl televizní vysílání, ale co tam bylo za program, nevím.
Za tímto domem následoval dvůr a po levé straně byl olemován opěrnou zdí, která navazovala až k části zámku přerušenou schodištěm do spodní části hospodářství.
Po pravé straně navazoval objekt hospodářských budov začínající dílnou, ve které se opravovaly hospodářské stroje a parkoval traktor - Škoda 30 a na to navazovala pravoúhle řada stodol až k samostatnému zámku .
Vlastně v poslední části byla slepičárna a zaváděl se tam umělý odchov kuřat, neboť si pamatuji na podivné skříně s infra žárovkami .
Tam byla umístěna i kovaná velká brána, která uzavírala vstup do:
Třetí zadní části
to byl i dvůr park, zahrada a sad ctihodných rozměrů, řekl bych tak šířky 120 a délky 260metrů.
Celý tento objekt zahrady byl ohraničen kamennou zdí.
Po pravé straně hlavně v přední části zahrady byly vysoké stromy , zřejmě původně park.
Po levé části od zámku odděloval snížený terén hospodářské časti dvora kamenný taras výšky okolo tří metrů porostlý šeříkem a akáty. Dál následovalo stavení, myslím, že to bylo i se skleníkem. Údajně tam bydlel dříve i správce panství , kterého tam původní majitel
nechal bydlet, ale toto je nepotvrzeno. Já už ho znám spíš jako slepičárnu a to jak lze předpokládat, nebylo tak pro klukovskou duši atraktivní. Ale snad tam původně mohla být ještě kašna ,ale na tu si opravdu nepamatuji.
Za tímto následovala už opravdu zahrada, která byla z dětského pohledu nekonečná. Vím že tam byly tři řady ovocného stromořadí a mezi tím keře angreštů a rybízu.
Na konci zahrady byla v prostředku brána do polí.
V té době se zahrada ještě částečně udržovala , záhony mezi alejemi byla obdělávány.
Na dvorku za zámkem vyrostala dřevěná přízemní kůlna , kterou si postavili zaměstnanci statku . Co se dalo dělat. Bylo potřeba skladovat uhlí, králíky a taky nějaké to prasátko se muselo chovat. Asi to ani stavební povolení nemělo, ale vzal to čert , bylo to dřevěné , to se dá zlikvidovat kdykoliv.
Druhá levá spodní část:
To bylo vysloveně hospodářské zázemí zámku. Po pravé straně bylo odděleno opěrnou zdí dosti vysokou nějaké tři metry, nahoře lemovanou řadou kaštanů.
Tato zeď navazovala až k zámku, kde byla přerušena schodištěm , které vyrovnávalo výškové rozdíly mezi horním zámeckým dvorem a spodním hospodářským. Celou zeď lemovali kůlny, kde byly hospodářské stroje a jeden čas tam byly i ustájeni býci. Na konci před schodištěm se v domě vybudovala místnost na chlazení mléka. Zde jsem místnímu zedníkovi dělal ,,podavače,, ,ale spíš ho zdržoval od práce.
Za schodištěm byl ještě přístavek k boční stěně zámku a vchody do prostor velkých sklepů, které byly pod levou části zámku. V tomto přístavku se skladovala na voze dovezená píce určená pro krmení.
Pro mě je i toto místo památné tím, že jsem na voze s peluškou a bobama dostal svou první pusu od nějaké dívky ze statku.Vím, že jsme si tam zamilovaně plánovali svou budoucnost mezi pojídáním lusků a strávili tak milé odpoledne . Bohužel, jak to tak bývá, když je svět krásnej, dlouho to netrvá. Od té doby jsem ji už neviděl ,ani už nevím jak se jmenovala . Snad tam byla jen na návštěvě a nebo mne zaujala jiná dobrodružství, to už nevím. Ale asi mi už nebude souzeno, poznat jméno této mé první lásky.
Po levé straně začínal u vjezdu do hospodářské části, uzavřené taky dřevěnou branou, velký špýchar ve tvaru písmene L, kde se skladovalo obilí pro potřebu hospodářství . Neuvědomuji si už, co bylo ve spodní části , jaké bylo využití . Jen si pamatuji na dřevěné schodiště vedoucí do skladovacích prostor na půdě , odkud byl dokonalý přehled o dění na dvoře. A stádo vrabčáků, kteří prolézali každou skulinou a byly vítaným terčem mých prvních zkušeností s prakem .
Mezi špýcharem a dalším objektem chléva bylo hnojiště a dosti velké. Bylo zásobované ze chlévů ocelovou drahou s výkyvnými vozíky . O tom, jaký to mělo vliv na spodní vody v údolíčku podle Roztecké ulice, ani nemusím mluvit. A snad i nějaké dozvuky na šíření epidemie to tehdy mělo . Ale v té době se to nějak neřešilo, bylo to běžně zvykem, že na dvoře u domu bylo hnojiště na něm kadibudka a o pár metru dál studna a když byl studnař dobrej, tak okolí utěsnil jílem.
Chlév byl situován po levé straně spodního hospodářského dvora , souběžně s ulicí Přemyšlenská a tímto uzavíral levou část dvora . Zadní konec spodního dvora uzavírala stráň, která přecházela v zahradu .
Co si vzpomínám, byl to chlév, ve kterém bylo ustájeno po každé straně 15-20 kusů dobytčat , měl dva vchody a vrata v čele pro vyvážení hnoje .
A jedno, co mi utkvělo, když jsem viděl Troškův film ,,Slunce seno, ... v kravíně zavedl tehdy správce, nějaký pan Jahoda, takový kutil, Edison a maliř ze své dvoulampovky dráty s amplionem až do chléva. Pouštěl tam tehdy ženským vysílání rozhlasu. Podle pamětí si ženské libovaly , že vědí kolik je hodin, kdy mají vypravit děti do školy . Jestli to mělo vliv i na dojivost nevím, ale vím , že krávy si spokojeně přežvykovaly při dechovce a hlášení toku na českých řekách .
V té době jsem tam viděl i zavádění mechanizovaného dojení . Součástí byl i chov telat . Vím, že na konci dvora byly i malé domečky k odchovu telat, jak se říkalo za studena.
To bývalo tak 5- 8 telátek a taky tolik jalovic. Ta telátka byla úžasná, tak krásně slintala nad džberem s mlékem a krásně voněla jak malé děti. No a o těch krásných kukadlech už ani nemluvím.
Součástí každého hospodářství byli samozřejmě i koně, kteří obstarávali každodenní práci na statku , sekání , dovoz píce , sena, slámy. Určitě tam tehdy byly dva páry , spíše tři. A ti právě myslím byly ustájeni ve spodní dlouhé straně špýcharu . Vím, že jsem tam obdivoval i nové vozy s pneu a dokonce sklápěcí s heverem v krásně zelené barvě a červenými koly.
Tyto vozy měly ještě lavice tzv., kozlíky pro vozku, ale mám takový dojem, že šla vyndat oj a připojit i za traktor . No s tonáží se to moc nepřehánělo, odhaduji tak do dvou tun podle pneumatik a subtilnosti vozu. Ale vím, že měla mechanickou brzdu a točením kliky se přibrzdila zadní náprava.
Byl jsem jedno léto svědkem sklizně obilí. Na horním nádvoří před zámkem stála mlátička poháněná elektromotorem a sláma se hnala fukarem do stodol. To, že bylo nádvoří pokryté plevami a prachem, bylo nabíledni . A to, že mne k tomu nepustili, jsem nesl jako hroznou křivdu,ale aspoň mi bylo svěřeno zásobování pitivem. Takže jsem otvíral tehdy 7 stupňové pivko z dřevěných bedýnek a odměnou dostal žlutou limonádu s porcelánovým patentním uzávěrem. Jak já ji tehda miloval .
Byly to krásné chvíle , objevování zvířat, strojů, temných zákoutí, života lidí a jejich práce ,
života na vsi. A co ta nejsladší odměna pro kluka - jízda traktorem , to byl svátek, na který se vzpomínalo vlastně i do dnes . Už jsem psal, že na statku byl poté traktor značky Škoda 30,
to byl úžasný stroj. No nakonec v té době jsem byl jen chlup větší než přední kolo !
Ale svátečně jsem s ním a traktoristou Jirkou /příjmení jsem v té době neznal ani nepotřeboval, vždyť to byl Bůh /jedno odpoledne zmizel a mohl řídit, byť na klíně. Co řídit, orat. Tříradličným pluhem, který se nadzvedával na každé souvrati koženým lanem zataženým do kabiny. Byl jsem sice za tuto práci doma odměněn od mámy vařečkou, kterou o mne tenkrát dokonce přerazila , ale nebrečel jsem, stálo to za to , byl jsem už ,,chlap“ a ten musí něco vydržet, ne?
Budova zámku, kaple
K tomuto tématu se ještě vrátím a doplním ho