Pátrání únor 2002
Při svitu monitoru přemýšlím nad tím, jak dokáže být historie uplynulých 50let vzdálenější, než doba kronikářů století dávno minulých.
Copak pro nás tato doba nic neznamená ?
Vždyť je to období pro mnoho z nás, našeho dětství, života a rozhodně života našich rodičů, babiček ,dědů.
Prohlížím ještě jednou došlé emaily a taky nic nového, po kladných reakcích v řadách Národně památkového ústavu, Odboru územního rozvoje a památkové péče , lidí s obce Větrušice , Oblastního muzea Praha-východ a pár lidí se Zdibska žádné velké objevy.
Takže budu muset využít laskavosti obce Větrušic a nahlédnout do místní kroniky a snad se mi podaří spojit i s úřadem ve Zdibech.
Zatím se mi pořád nedaří získat jakékoliv informace od ,,Sdružením pro záchranu zámku Brnky“/telefon mlčí/, ani Národní galerie, která na písemné dotazy neodpovídá.
To jsou informace pro další osud zámku určitě nejdůležitější.
Konečně získávám trochu času a nastává cesta do místa samého, vezu sebou pár letáčků o pomoc při pátrání. Není to zrovna idylická doba, nevlídné únorové mrazivé počasí, většina rekreačních obyvatel pryč,místní v zaměstnání, zbytek u kamen. Jaké by to bylo jiné na jaře, kdy byla by možnost zahalekat přes plot, pozdravit a navázat kontakt. No nic , nenechávám se odradit a této ,,polární“ expedice se nevzdávám.
Těšil jsem se , že objevím domek pana Škody , který patřil k místním písmákům a pamětníkům. Domek po delší době nalézám, ale bohužel dovídám se smutnou zprávu ,že pan Škoda zemřel . Podléhám smutku, zdá se mi to ,že pátrám po něčem tak vzdáleném že je to nedosažitelné. Většina místních tu není více jak dvacet let, uf !
Procházím nostalgicky zasněženými uličkami podél plotů v údolí , kde byla dříve louka s pasoucími koňmi a kravičkami . Doprovod mi dělá opuštěný místní pes s kterým se rozděluji o zbytek sušenek a tím získávám pro další cestu obětavého kamaráda. Určitě by mi za další sušenky řekl cokoliv co bych chtěl slyšet, ale bohužel mám v ruce už jen prázdný obal. Loučíme se na rozcestí a já si vzpomínám, že v jedné chaloupce bydlí člověk domorodec a ročník o něco starší než já . Poskočil jsem radostí , chvilku to hledám a nakonec ho potkávám u branky jak ze sousedem něco řeší nad autem. Oslovuji ho a nakonec souhlasí a zve mne dál. V příjemně vytopené místnosti krátce povídáme a já zapínám po souhlasu diktafon , aby mi nic neuteklo . Byla to příjemná hodina a získal jsem spoustu informací , které pro mne byly nové a myslím si , že budou vítaným rozšířením pro obsah stránek a tématem hledání nových souvislosti . Bohužel se dovídám o dalších lidech, znalých historie a kteří měli i spousta dokladů, ale jsou už po smrti a dokumenty skončili bůh ví kde.
Loučíme se a já vyjíždím do Zdib pokusit se sehnat bývalého starostu, telefon mlčí a tak ještě získávám trochu času. A cestou se mi podaří zabodovat , potkávám paní s pejskem a ač to tak zprvu nevypadá, rozhovoří se, a povídá mi o jedné paní , která tu žila hodně před válkou. Ale, kde je teď neví, snad v Klecanech a nebo tam žije její dcera. Zná ale její jméno to je důležité. Cestou ještě potkávám jeden poklad a to v místní ,,klubovně“ jsou prý perokresby zámku. Bomba , zastavuji se a získávám kontakt a předběžný souhlas k ofoceni, ale paní ještě není doma. Nevadí,dostávám tel. kontakt a snad se tedy domluvíme na příští návštěvě.
Vydávám se na Prahu a cestou ve Zdibech ještě zastavuji na zastávce u autobusu a vyptávám se na něco jedné stojící paní.K mému překvapení získávám během okamžiku další informace a já stojím během 20 minut před domem té neznámé pamětnice v Klecanech .
Vystupuji před domem, chvilku hledám v řadě domků a nakonec nacházím zvonek se jmenovkou. Zvoním trochu s obavou, je podvečer ,stmívá se. Otevře mi starší paní, nebude se bát neznámého člověka. A bude to vůbec ona a bude se mi chtít svěřovat ? Po chvilce se otevírá okno a ozývá se haló co si přejete ? Krátká výměna slov a ke vchodu schází sympatická dáma. Trošku vzájemného oťukávání a já zjišťuji, že získávám inteligentního a znalého spojence a že informace podané tímto člověkem budou pravdivým a nezkreslením svědectvím v době od 40tých let do nedávné doby. Nechci ji dál trápit ,ač hořím nedočkavosti a domlouváme si schůzku na některý víkend a dostávám telefon.
To byl úspěch, který jsem ani nečekal, že se dostaví tak brzo a snadno. Cestou do Prahy přemýšlím, kde koupím kytku růží , jak se peče mramorová bábovka a jestli neurazím vaječným likérem a nebo voňavým čajem . Ale těším se na toto setkáni moc, mám slíbeno na jaře i osobní výlet na Brnky. Snad nám do toho nic nevleze a uskuteční se to .
V nočních hodinách si ještě pouštím diktafon se záznamem obou návštěv a utřiďuji v duchu nové poznatky a nově otevřená témata.
Určitě to bude téma:
Druhé světové války
Bourání statku
Tajuplné podzemí
Těžba , nebo spíš dobývání zlata
Upřesnění průběhu využití objektu, přestaveb a staveb
Využití kaple a její zařízení
Po schválení majiteli a laskavém souhlasu zveřejnění dalších fotografií s let minulých před rokem 1970
Vlastní vzpomínka o požáru na zámku
Něco o životě na zámku před rokem 1948 a po té let 50,60,70tých.
Tak a jedna důležitá informace na závěr .
Při dokončování této kapitoly se mi ozval pan Tvrdý s Občanského sdružení pro obnovu zámku Brnky. Byl velice ochotný a vstřícný, domluvili jsme se na schůzce .
Takže děkuji.
Takže snad časem doplním i toto téma:
Jak nelehká je cesta k záchraně památky .
pokračování příště.
........
..
.