Druhá únorová výprava na  Brnky.

           Tající  sníh  vytváří  potůčky vody,  ve které se třpytí  odpolední sluníčko a ze zdibských zahrad se ozývá zpěv ptactva.  Blíží se konec února a vypadá to, že pro letošní rok mrazivé období posledních dní končí a jaro je o kousek blíž. Zastavuji ve tři hodiny odpoledne před domem u paní N., tak jak jsme se telefonicky domluvili.  Je ještě pár minut před třetí a tak využívám chvilku , srovnávám záda po jízdě autem a zapaluji si cigaretu.S doušky nikotinu srovnávám myšlenky a s netrpělivostí ,,badatele a objevitele“ očekávám co přinese dnešní povídání.

     Vyndávám s auta  záznamník, brašnu s bloček s poznámkami a slíbenou kytičku.

  Jsem už očekáván , usedáme v příjemně zařízeném pokojíčku milé a sympatické dámy , která přináší i štůsek fotografií. S plánované hodinky se nakonec stávají dvě a blok se plní stále novými poznámkami.  Přede mnou se odvíjí příběh mladého děvčete,  které si v těchto místech prožívá období let předválečných, hrůzy války, ale i začátek let poválečných. 

  S vyprávění se stává spíš téma na románovou předlohu , otevírají se tu příběhy mnoha lidí, rodin, života jejich   naděje i zklamání .  O době, která vyhranila lidské charaktery do krajnosti o změnách hodnot.

 Během těch dvou hodin vyprávění se mi promítlo v krátkosti 70 let naší společnosti a já v duchu porovnávám co se za tu dobu změnilo. Ale to je téma na jiné povídání.   

   Uzavíráme rozhovor, sice odcházím nerad, ale nechci dál vyčerpávat. Potřebuji si srovnat získané údaje , kterých je spousta a dát je trochu do souvislostí a také si je  ověřit.

 Prohlížíme ještě jednou rodinné fotografie, hledám něco co by více připomnělo mé vzpomínky na to jak budovy vypadaly ,ale nalézám jen jednu malou fotografii pohledu na špýchar a chlév od silnice.  Jedinou novinkou je pro mne, že tam byla ještě zeď, která uzavírala prostor do dvora  směrem od hnojiště s malou brankou a na jedné fotografii tvar vrat bývalých stodol . Hm, co dělat  snad se mi podaří jinde.  To mi připomnělo slíbené perokresby  ze zdroje na Brnkách.

 Rozjíždím se do Brnek,  přijíždím před dům pana A. Nikdo není doma, nechci zvonit,chvilku čekám a k bráně přijíždí manžel mé ,,dodavatelky“ perokreseb.

  Jenže se dovídám smutnou zprávu, paní v týdnu zemřela. Přeji panu A.  upřímnou soustrast a snažím se utěšit, ale sám vím, jak je to těžké. Něco podobného mne nedávno potkalo.  Smrt nás vždycky  překvapí a teprve  u někoho mladého  a blízkého. A ona byla pro okolí podle  vyprávění sousedů  ve vsi sluníčkem, které dokázalo lidi kolem rozesmát.

    Loučíme se , a vím  že jeho myšlenky jsou někde úplně jinde, budu mu držet palce, ať to moc nebolí.

        Stavuji se ještě za kamarádem, něco málo upřesňuji s toho co jsme si povídali minule a jedu domů.

     Je neděle večer a já si ještě před psaním tohoto příspěvku pouštím ze záznamníku uplynulý rozhovor ze soboty, vypisuji poznámky, jména, prohledávám internet , publikace ,mapy.

 Uvědomuji si co málo znám sám z nedávné historie ,abych mohl nezkresleně podat svědectví této doby. Co budu muset vše prostudovat a naučit se , kde hledat a poznat tak souvislosti. Znovu si uvědomuji, že je někdy jednoduší  hledat v době středověku než dnes. Setkávám se i smlčením, zastíráním, jsou věci o kterých pořád lidi ještě nechtějí mluvit. A také s tím, že některé věci v našem životě procházejí bez povšimnutí, protože nám zdánlivě nestojí za to.

            Tak a konec  úvahám

Tak se vrátím k tématům, které budu doplňovat a rozšiřovat

 Majitelé zámku,

Škoda, že nemám víc informací od pana Cahy , snad si vzpomene  a něčím přispěje také. 

Ale objevují se tu i nová jména, správců lidí, kteří se tu pohubovali a žili

Další osudy válečných let , hrobu a jmen popravy německých vojáků na zahradě zámku.

Upřesnění dispozice budov a jejich využití

O škole na Brnkách

O zaniklém pivovaru  

O dalších tajemných chodbách ,sklepení a katovně

O požárech na zámku a tragických událostech

O kapli a kázání        

O zahradě zámku

  ……….