K zamyšlení
Proč dochází k takové devastaci objektů, hodnot ?
Na každé společnosti i člověku se podepisuje vliv dějin,kulturních, politických, ekonomických, válečných.
To samozřejmě ovlivňuje společenské myšlení a chování ke své minulosti,
přítomnosti i budoucnosti.
S každou velkou revoluční změnou dochází ve společnosti k zásadní změně vlastnickým poměrů.
Tradiční majetkové vazby jsou zpřetrhány, následně i chápaní objektů a jejich využití.
Po roce 1948 dochází i ke změně vlastnictví u nás. Objekty známé a tradiční jsou sice zachovávány, ale drobné objekty, jak kulturní tak i výrobní jsou ponechány v kompetenci Národních výborů a správců. Dostávají se do majetku nově vznikajících Státních statků, JZD, ROH, armády a jiných organizací.
Samostatnou kapitolou jsou sudety a majetek po odsunutých němcích.
V této revoluční době jsou chápány spíše jako objekty kulaků a továrníků , kteří jsou nepřátelé lidu a nově vznikající společnosti. A s těmito pozůstatky buržoazie je potřeba skoncovat.
Poválečná politika a národní hospodářství mělo jiné starosti a cíle, než ochranu památek .
Obnova poválečného hospodářství , budování beztřídní společnosti,
posléze komunistické pod taktovkou pětiletek.
A to vše za podpory stranických funkcionářů u nichž měla stranická legitimace a ideologické názory větší cenu, než vzdělání , odbornost a schopnost řídit příslušnou oblast.
Řada objektů je rozkradena, poničena nevhodně využívána, svěřena i zlatokopům a následně ponechána osudu,nebo novému majiteli.
Flegmatičnost a arogance k těmto památkám ve většině případů nikoho neodsuzuje ani netrestá.
Přesto, díky nadšení a iniciativě několika jednotlivců a organizací a paradoxně i vznikajícímu chalupářskému zájmu/byť někdy neodbornému/ od konce 60. let je mnoho objektů a prvků té doby zachráněno.
Po Sametové revoluci přichází nová vlna.
O památky které přežili a jsou komerčně využitelné vzniká boj. O ty chátrající které jsou ponechány státu a nebo vráceny restituentům je to horší.
Ne každý restituent tyto hodnoty přijímá s radostí.
Někteří se rádi vrací k hodnotám po předcích,dokáží navázat na přetrhané tradice a mají prostředky jak finanční, morální a odborné, aby zanechané dědictví zachránili.
Dosti je ale i takových ,kteří zatrpknou a se slovy, když to stát za podpory komunistů rozkradl, ať se o to postará. Chápu i tento postoj, ono to není snadné.
Ne každý majitel u rozsáhlejších restitucí nebo památkově chráněných objektů toto dokáže.
Je to kolikrát změnit svůj život, zaměstnání .
Získat znalosti právnické, ekonomické, stavařské, památkářské, čas obíhat úřady a dostatek peněz na profinancování, to určitě není jednoduchý úkol.
Proto i dochází k nezájmu , snaha se tohoto majetku zbavit , nebo ho prodat.
Zvláště pokud s toho nevznikl pro restituenta rychlý finanční přínos.
A myslím, že je to trochu i o přístupů obci a obyvatel v nichž je majetek.
Dědictví chátrající chráněné kulturní památky s majitelem , který nemá zájem a nebo možnost svádí k iniciativám nechat památku zaniknout, než se o ní podílet dál starat.
A využít takto uvolněné pozemky komerčně a nebo rozprodat na parcely satelitních městeček. Toto aspoň přinese do obce peníze .
Takto vidím i osud panství a zámku na Brnkách já. I přes iniciativu aktivistů v poslední době, kdy došlo k prozatímnímu zastřešení kaple, zazdění otvorů, zpevnění kleneb zakrytím obnaženého obvodového zdiva. To vše ale přichází v době , kdy už je stavba narušena na hranici statiky a každý den chátrá víc a víc.
Toto je další smutné období a rána pro historii i kulturní památky po sametové revoluci.
Po revolučních ideách a řádění komunistů přichází období komerce.
Snad bude i naše společnost natolik v příští době bohatá , aby měla čas a chuť uznávat jiné hodnoty.
Pokud ne, bude mi to připomíná trochu léta 1948. Byť trochu jinak, ale výsledkem stejně.
Revoluce
Každá revoluční změna vychází z předpokladu, že co bylo předtím bylo zásadně špatně, aby zdůvodnila své opodstatnění , kroky a činy.
Čím chce být revolučnější, tím více musí minulost pošlapat a vyvrátit předchozí tradice a kulturu, hodnoty.
Pokaždé je startovací hodnotou stávající stav společnosti, ekonomický, kulturní, ale i stav morálního zdraví a povědomí.
Konečným výsledkem je to, do jakého marastu byl národ předchozím vývojem zavlečen a jeho stavem výchozí kulturní a morální vzdělaností.
Pokud nedojde k fatálnímu : cokoliv jiné, bude lepší než bylo to předtím.