K zamyšlení

Trosky zámku

 

Proč dochází k takové devastaci objektů, hodnot ?

 

Na každé společnosti i člověku se podepisuje vliv dějin,kulturních, politických, ekonomických, válečných.

To samozřejmě ovlivňuje společenské myšlení a chování ke své minulosti,

přítomnosti i budoucnosti.

   S každou velkou revoluční změnou dochází ve společnosti k zásadní změně  vlastnickým poměrů.

Tradiční majetkové vazby jsou zpřetrhány, následně i chápaní objektů a jejich využití.

Po roce 1948 dochází i ke změně vlastnictví u nás. Objekty známé a tradiční jsou sice zachovávány, ale drobné objekty, jak kulturní tak i výrobní jsou ponechány v kompetenci Národních  výborů a správců.  Dostávají se do majetku nově  vznikajících Státních statků, JZD, ROH, armády  a jiných organizací.

Samostatnou kapitolou jsou sudety a majetek po odsunutých němcích.

 V této revoluční době jsou chápány spíše jako objekty kulaků a továrníků , kteří  jsou nepřátelé lidu a nově vznikající společnosti. A s těmito pozůstatky buržoazie je  potřeba skoncovat.

  Poválečná politika a národní hospodářství mělo jiné starosti a cíle, než ochranu památek .

Obnova poválečného hospodářství , budování  beztřídní společnosti,

posléze komunistické  pod taktovkou  pětiletek.

A to vše za podpory stranických funkcionářů u nichž měla stranická legitimace a ideologické  názory větší cenu, než vzdělání , odbornost a schopnost řídit příslušnou oblast.

  Řada objektů je rozkradena, poničena nevhodně využívána, svěřena i zlatokopům a následně ponechána osudu,nebo novému majiteli.

Flegmatičnost a arogance k těmto památkám ve většině případů  nikoho neodsuzuje ani netrestá.

 Přesto, díky nadšení a  iniciativě  několika jednotlivců a organizací a paradoxně i vznikajícímu chalupářskému zájmu/byť někdy neodbornému/  od konce 60. let je mnoho objektů a prvků té doby zachráněno.

 

  Po Sametové revoluci přichází nová vlna.

 O památky které přežili a jsou komerčně využitelné vzniká boj.  O ty chátrající které jsou ponechány státu a nebo vráceny restituentům je to horší.

   Ne každý restituent tyto hodnoty přijímá s radostí.

Někteří se rádi vrací k hodnotám po předcích,dokáží navázat na přetrhané tradice a mají prostředky jak finanční, morální a odborné, aby zanechané dědictví zachránili.

 Dosti je ale i takových ,kteří zatrpknou a se slovy, když to stát za podpory komunistů rozkradl, ať se o to postará.  Chápu i tento postoj, ono to není snadné.

 Ne každý majitel u rozsáhlejších restitucí nebo památkově chráněných objektů toto dokáže.

Je to kolikrát změnit svůj život, zaměstnání .

 Získat  znalosti právnické, ekonomické, stavařské, památkářské, čas obíhat úřady a dostatek peněz  na profinancování, to určitě není jednoduchý úkol.

 Proto i dochází k nezájmu , snaha se tohoto majetku zbavit , nebo ho prodat.

     Zvláště pokud s toho nevznikl pro restituenta rychlý finanční přínos.    

 

A myslím, že je to trochu i o přístupů obci a obyvatel  v nichž je majetek.

    Dědictví  chátrající chráněné kulturní památky s majitelem , který nemá zájem a nebo možnost svádí k iniciativám nechat památku zaniknout, než se o ní podílet dál starat.

 A využít takto uvolněné pozemky komerčně a nebo rozprodat na parcely satelitních městeček. Toto aspoň přinese do obce peníze .

 Takto vidím i osud panství a zámku na Brnkách já. I přes iniciativu aktivistů v poslední době, kdy došlo k prozatímnímu zastřešení kaple, zazdění otvorů, zpevnění kleneb zakrytím obnaženého obvodového zdiva. To vše ale přichází v době , kdy už je stavba narušena na hranici statiky a každý den chátrá víc a víc.    

  Toto je další smutné období a rána pro historii i kulturní památky po sametové revoluci.

 Po revolučních ideách a řádění komunistů přichází období komerce.

Snad bude i naše společnost natolik v příští době bohatá , aby měla čas a chuť uznávat jiné hodnoty.

  Pokud ne, bude mi to  připomíná trochu léta 1948. Byť trochu jinak, ale výsledkem stejně.   

     

 

 

 

 

 

 

Revoluce

Každá  revoluční změna  vychází z předpokladu, že co bylo předtím bylo zásadně špatně, aby zdůvodnila své opodstatnění , kroky a činy.

 Čím chce být revolučnější, tím více musí minulost pošlapat a vyvrátit předchozí tradice a kulturu, hodnoty.

Pokaždé je startovací hodnotou stávající stav společnosti, ekonomický, kulturní, ale i stav morálního zdraví a povědomí.

 

 Konečným výsledkem je to, do jakého marastu byl národ předchozím vývojem zavlečen a jeho stavem výchozí kulturní a morální vzdělaností.

Pokud nedojde k fatálnímu : cokoliv jiné, bude lepší  než bylo to předtím.